Bylo léto 2015, téměř přesně 5 let zpět od dneška (nechte se inspirovat těmito hity, pokud potřebujete časový referenční bod). Byl jsem téměř rok v nové práci (také 7 měsíců ve startupu zvaném BattlBox). Dovolte mi trochu odbočit a poskytnout nějaké pozadí o tom, proč jsem byl ve své současné roli.
V předchozích 5 a půl letech jsem byl ve společnosti zvané Cbeyond. Opravdu jsem se snažil. Společnost nebyla dostatečně proaktivní, pokud jde o technologii, a nakonec ji koupila společnost, která byla ještě méně proaktivní. Kultura se rychle změnila, velikost její prodejní organizace se pomalu zmenšovala a kariérní růst se stal téměř neexistujícím. Tyto faktory plus několik dalších mě donutily chtít změnit práci.
Nastoupil jsem do BullsEye. Tato společnost existovala více než 15 let, ale byla výhradně zaměřena na nepřímý prodej. Nikdy se jim nepodařilo úspěšně vybudovat přímou prodejní sílu. Měli příjmy na úrovni nízkých 9 číslic a předpokládané investiční peníze připravené na to, aby zajistily, že budování přímé prodejní organizace tentokrát bude úspěšné. Měli v plánu využít know-how Cbeyondu k budování a růstu prodejní organizace a replikovat to. Ještě lépe, vedení prodeje mělo být převážně z minulého vedení prodeje Cbeyond. Měli ambiciózní plán otevřít se ve dvaceti trzích (městech) během několika let. Ačkoli jsem nikdy nevěřil, že to je realistické, věděl jsem, že i když selžou a dosáhnou poloviny toho, budu v opravdu skvélé pozici. Budu soutěžit zejména proti stejným trhům, proti kterým jsem soutěžil dříve v Cbeyondě, a také proti stejným prodejním lídrům. Stejným prodejním lídrům a trhům, které jsem předtím neustále dominoval. Jak se přímá prodejní organizace rychle rozrůstala, objevily se velké příležitosti k růstu kariéry, a pokud bych byl schopen dosáhnout stejných výsledků, které jsem měl dříve, byl bych ve skvělé pozici. Přihlásím se.
Stříbrný stín z mého času v BullsEye byl můj šéf. Jack Daly byl pravděpodobně nejlepším šéfem, jakého jsem kdy měl. Kromě toho, že se s ním skvěle pracovalo; byl mým mentorem a později přítelem. Stále pravidelně mluvím s Jackem.
BullsEye otevřel kancelář v Dallasu 3 měsíce předtím a kancelář v Houstonu 1 měsíc před naším otevřením v Atlantě. Jack se již snažil najít vedení pro Charlotte, když jsem otevíral Atlanta. Mým cílem s Atlantou bylo mít 2 nebo 3 prodejní týmy s 8-10 prodejními profesionály na tým. Asi měsíc po otevření Atlanty byl Jack informován, aby zpomalil s Charlotte. To byla první červená vlajka. Dallas už měl mnoho úspěchů a Houston se rozbíhal, nebyl důvod zpomalovat. Zpomalení nových trhů eliminovalo můj hlavní cíl, což byl kariérní postup.
Následující měsíce byly velkou výzvou. Musel jsem získat schválení každého prodejního profesionála, kterého jsem zaměstnal, a to byl dlouhý neefektivní proces. Když jsem dosáhl počtu 8, bylo mi řečeno, abych zpomalil. Opět to šlo proti prodejnímu plánu růstu, který mi byl prodán/řečeno.
Dallas pokračoval v úspěšném prodeji, zatímco Houston měl vždy průměrný výkon. Nakonec, když se Atlanta rozrůstala, soutěžili jsme se Dallasem, než jsme nakonec dosáhli bodu zlomu, a vždy dominovali. To bylo očekávané. Věděl jsem, že to bude výsledek. To byl důvod, proč jsem do práce přišel. Problém byl, že stále byly otevřeny pouze 3 trhy a já jsem řídil jediný tým. To nebylo to, co jsem podepsal. Odbočení končí, zpět do LÉTA 2015...
Každé čtvrtletí by vedení prodeje létalo do Detroitu a přednášeli prezentaci o předchozích prodejích a předpovědích. Dalo nám to čas k setkání se všemi zaměstnanci korporátu/HQ, se kterými jsme pravidelně jednali, poskytlo nám čas k budování vztahů s lídry z trhu, bylo to příjemné. Ten den jsem přišel do kanceláře, protože jsem měl letět pozdě odpoledne. Ujistil jsem se, že můj tým je připraven na úspěch, zatímco budu pryč, a ukázal Jackovi svou prezentaci. Jack také letěl do Detroitu a měl o něco dřívější let. Tady se začíná náš příběh komplikovat.
Po přihlášení do hotelu a jít do svého pokoje jsem zavolal Jackovu mobilu, abych zjistil, kde je. Hned na voicemail. Vzal jsem telefon hotelu a požádal, aby mě spojili s Jackovým pokojem. Jack se neregistroval a ve skutečnosti byla jeho rezervace zrušena. Zavolal jsem na jeho mobil několikrát během několika hodin a stále šel na voicemail. Jediná věc, na kterou jsem mohl myslet, bylo, že byl stále v letadle, což nedávalo smysl. Živě si pamatuji, jak jsem hovořil se svou ženou, zatímco jsem seděl na posteli v hotelovém pokoji. Přehrávali jsme si řetězec událostí, které se dosud staly, a oba jsme souhlasili, že je něco podivného.
Můj telefon zazvonil kolem 11 večer, byl to Jack. Neměl mi volat a nic mi říkat, ale byl to Jack, skvělý šéf. Krátce poté, co odbavil svůj kufr na let do Detroitu, obdržel hovor. Změna plánů. Musel letět do Houstonu. Měl být v kanceláři ráno, když tam dorazil ten prodejní tým, protože měl všechny propustit. Protože už odbavil svůj kufr, musel nejprve letět do Detroitu a poté do Houstonu. Zítra nebyla žádná prezentace o čtvrtletním přehledu. Měli propustit mých jediných 2 kolegů, manažery Dallasu a Houstonu. Doslova nás přepravili do Detroitu, abychom byli propuštěni (no, mě ne, ale ostatní). Tu noc jsem příliš dobře nespal.
Ráno jsem sdílel Uber s manažery Dallasu a Houstonu. Zatímco jsem byl velmi vděčný Jackovi, že mě varoval, bylo neúnosné muset to držet v tajnosti a chovat se, jako by bylo všechno normální. Do kanceláře v Southfield, MI jsme dorazili těsně před 8, s našimi „prezentacemi“ naplánovanými na 11. Všichni jsme byli na celý den usazeni v konferenční místnosti. Jackův šéf brzy přišel a zeptal se, jestli si může promluvit se mnou ve své kanceláři. Poté mi vysvětlil, co se chystá stát, a chtěl se ujistit, že rozumím, že jsem já a můj tým naprosto v pořádku. Houston bude uzavřen a Dallas bude reportovat Jackovi. Pamatuji si, že jsem dal jasně najevo, že tuto situaci rozhodně nechci. To znemožnilo kariérní růst, když už byl už znesnadněn do bodu nepřijatelnosti. Další živou vzpomínku na tento den mám, jako když jsem po rozhovoru s Jackovým šéfem vystoupil ven a zavolal Jackovi. Informoval jsem ho, že jsem dal jeho šéfovi najevo, že s tím rozhodně nesouhlasím a vyjádřil jsem mu své frustrace s celou situací.
Další 2 hodiny byly hrozné. Byl jsem v konferenční místnosti se 2 chlapy, kteří pracovali na prezentaci, která se nebude konat. Manažer Houstonu obdržel text od jednoho ze svých prodejců, že Jack je v Houstonu. Rychle zjišťovali, že je něco v nepořádku. Nakonec, kolem 10:55, obdrželi e-mail s pozvánkou na schůzku v 11 hodin s HR v nedaleké konferenční místnosti. Tato společnost doslova přepravila 2 zkušené prodejní lídry pod záminkou čtvrtletního přehledu, aby je propustila. Mysl mi vybuchla.
Dalších 6 měsíců v BullsEye nebylo příliš příjemných. Krátce po mém návratu do Atlanty jsem sepsal e-mail Jackovu šéfovi a našemu CEO, v němž jsem přesně uvedl, co potřebuji k tomu, abych zůstal na palubě. Stanovil jsem jim termín na konce roku. Na ten e-mail žádná odpověď. Po měsíci jsem se znovu připomněl a na ten e-mail také nedostál žádnou odpověď.
První den mého návratu do kanceláře v roce 2016 jsem podal čtyřtýdenní výpověď. Chtěl jsem se ujistit, že Atlanta je stále na cestě k úspěchu po mém odchodu a sestavil jsem plán k zajištění toho. Korporátní mi ujistili, že Atlanta bude fungovat stejně jako když jsem tam byl. Nakonec jsem zůstal asi týden a půl. V pátek (můj skutečný poslední den), s Jackem v místnosti a jeho šéfem na telefonu, jsem dal svému týmu najevo, že odcházím. Po mně promluvil Jack, a poté Jackův šéf. Všichni tři jsme sdělili stejnou zprávu, že Atlanta bude i nadále fungovat jako dosud a že existuje příležitost pro budoucí lídry. To byl plán, na kterém se korporace dohodla. Odlítnul jsem ten pátek skutečně s vírou, že to byl plán. Následující středu propustili všechny a kancelář zcela uzavřeli.
0 comments